Za mladým malířem Tomášem Němcem, jehož vše podstatné teprve čeká, už nyní zůstává dílo velké síly a nezaměnitelného výrazu. Němcovy obrazy vznikají v discplinované euforii a horečnaté potřebě kreativně přetavit neklid i radost zároveň. Touha po rajské zahradě, hledání a naplnění ve světě krásy a rozhodnutí nekompromisně kráčet za svými romantickými ideály poznamenávají celou jeho malířskou tvorbu. Němcovou největší předností je smysl pro barvu, tvar, gestický rukopis a motivická věrnost. Jeho malby si zapamatujeme pro jejich nadčasovou senzualitu, křehkost a nuance extatických vjemů i nostalgických nálad. Tomáš volně prochází různými obrazovými žánry i malířskými postupy nad jejichž soudržností lze upřímně žasnout. Na aktuální výstavě jsme konfrontováni s výběrem Tomášových obrazů z poslední doby. Jedná se o monotematický soubor komorních formátů obsahující i několik rozměrnějších pláten, které dočasně spojuje výstižný název. Titul Pokoj s matrací totiž evokuje život umělce samotného. Je to život nespoutaný, vášnivý, zároveň střídmý až asketický. Většinu času tráví autor ve svém ateliéru zavalen prací. Matrace jako dočasné lůžko nebo pokoj se objevuje ve všech těchto obrazech jako místo, kde spočívá povalující se nahý model. Je to stále stejný typ půvabné chlapecké krásy. Ačkoliv nám postavy zcela výjimečně hledí do očí a jejich identita nevězí v dalších znacích nebo symbolech, jedná se o konkrétní portréty několika málo reálných osob s vlastním osudem. Mladí muži jsou pozorováni z bezprostřední blízkosti a ve velmi intimních pozicích. Přestože jsou mnohdy nazí, nepůsobí jakoby hráli roli pouhého modelu. Na jejich smyslném, jakoby nevědomém, až lhostejném pózování je cosi velmi nenuceného i hrozivého zároveň. Postavy sedí, leží, odpočívají nebo čtou obnažené a nechráněné, působí témeř jako oběti neznámé obsese, jako objekty marnivého sběratele. Němec model zachycuje s jeho typickou ostříží metodou – pohotovými skicovitými tahy naznačující nestálost a prchavost chvíle.Chvějivost jeho výtvarného jazyka zdůrazňuje neklidnou, rozmarnou a vrtošivou atmosféru situace i tragicky přepjatý podtón pozorování pomíjivé krásy. V Pokoji s matrací nalézáme pouze tento jediný a opakující se figurální motiv, jenž je zdánlivě prostý, mechanický, pro někoho i v přehnané míře líbezný. Přesto obrazový soubor obsahuje rozměr tajemství navozující různé asociace a odstíny komplikovaných emocí.